Na vodcu islamských militantov v Sýrii - Al-Džawláního vypísala americká FBI v roku 2017 odmenu 10 miliónov dolárov. Ambasáda USA v Sýrii ho vtedy označila za teroristu, ktorého treba zastaviť. Teraz sa z neho stal politik, ktorý po zvrhnutí Asadovho režimu bude rozhodovať o budúcnosti Sýrie

Americké úrady označili súčasného vodcu džihádistov z teroristickej skupiny Hajat Tahrír aš-Šám (HTS) Abú Muhammada al-Džawláního za teroristu. Jeho skupina uskutočnila viacero teroristických útokov v celej Sýrii. Džawlání založil predtým v Sýrii militantnú skupinu Front an-Nusra, ktorá prisahala vernosť al-Káide. Po zvrhnutí režimu sýrskeho prezidenta Bašára Asada teraz vedie krajinu s viac ako 23 miliónmi obyvateľov a z teroristu sa tak zrazu stáva politický spojenec USA, Veľkej Británie a Západu.

Uběhlo pouhých 7 let a z teroristy, na kterého USA vypsaly kdysi odměnu, se podle všeho brzy stane nový politický partner. V roce 2017 totiž ústředí americké FBI ve Washingtonu na svém webu [1] uveřejnilo nabídku 10 milionů dolarů za informace vedoucí k dopadení Abú Mohammed al-Juláního, vůdce teroristické islamistické skupiny Jabhat Al-Nusra, odnože Al Kajdy v Iráku.

Nabídka byla po publikování převzata i americkou ambasádou v Damašku, která publikovala na svých stránkách a rovněž na Twitteru [2] poster FBI s vypsanou odměnou.

We remain committed to bringing leading AQS figures in HTS to justice. #Syria pic.twitter.com/R8evqffWum

— U.S. Embassy Syria (@USEmbassySyria) May 15, 2017

Jenže po svržení Bašára Asada v Sýrii se z Juláního, který svoji skupinu přejmenoval na Hayat Tahrir al-Sham, a z teroristy stává partner USA a Velké Británie.

Washington i Londýn již oznámily, že zvažují [3] odstranění Juláního a jeho skupiny ze seznamu hledaných teroristů a teroristických skupin, i když to prý nebude hned, protože se prý bude sledovat, jestli jsou v Sýrii dodržována lidská práva. Uniklé videozáběry z Damašku z věšení Bašárových podporovatelů na stavebním jeřábu asi parametrům lidských práv zatím neodpovídají.

A tak západní politici se teď nechtějí pouštět do žádných kroků, které by vyvolaly odpor a nevoli v západních zemích. Důležité ovšem bude to, pro koho vlastně Abú Mohammed al-Julání pracuje a kdo je jeho nadřízeným. Julání je totiž voják a něčí nástroj, přičemž v prostoru Sýrie je velmi těžké určit, kdo koho řídí. Můžeme pouze spekulovat.

Američané označili Juláního za teroristu a uvalili na něj sankce… již v roce 2013

V roce 2011 al-Jawlani, známý také jako Abu Mohammed al-Jawlani, Abú Mohammed al-Julání a Abu Muhammad al-Golani, založil Frontu al Nusrah (ANF). V roce 2013 Julání jako vůdce ANF slíbil věrnost organizaci al-Káida a jejímu vedení. V roce 2016 Julání prohlásil, že ANF mění svůj název na Jabhat Fath Al Sham neboli “Fronta dobytí Levanty“, která byla známá také jako Jabhat al-Nusrah, Jabhet al-Nusra, The Victory Front a al-Nusrah Front for the People of the Levant.

Ministerstvo zahraničí USA označilo ANF za zahraniční teroristickou organizaci podle zákona o přistěhovalectví a státní příslušnosti a za speciálně označený globální teroristický subjekt. V květnu 2013 byl Julání americkým ministerstvem zahraničí označen za vůdce speciálně označené globální teroristické organizace, čímž byl zablokován veškerý jeho majetek a majetkové podíly podléhající jurisdikci USA a zakázáno americkým osobám s ním jednat.

Tyto sankce samozřejmě mohly být operativním krytím Juláního, aby na něj mezi ostatními islamisty nepadlo podezření, že pracuje v utajení pro CIA a americké zájmy. Přestože to nejde vyloučit, je jen málo pravděpodobné, na rozdíl třeba od Usámy bin Ládina, který prokazatelně byl ve spojení se CIA v 80. letech během vedení povstání mudžahedínů v Afghánistánu pro sovětským vojskům, že by Julání byl pod velením Američanů.

Zájmy Turecka v Sýrii se omezují na Kurdy

Daleko pravděpodobnější je, že pracuje podle pokynů turecké rozvědky, protože právě Turecko materiálně podpořilo Juláního organizaci v Idlíbu, kam se v roce 2017 ukryly rozprášené zbytky jeho skupiny Jabhat Al-Nusra v důsledku operací Ruské armády v Sýrii. Ovšem pomoc Turecka jeho skupině v Idlíbu ještě nemusí znamenat, že je pod velením a řízením Ankary. Spíše se může jednat o spojení nepříjemného s užitečným. Pro Erdogana jsou nepřítelem Kurdové, proti kterým Juláního HTS bojuje, ale to poslední, co by Erdogan chtěl, to je nahrazení Kurdů nějakou jinou skupinou přímo na hranicích s Tureckem.

Přestože Ankaře svržení Asada vyhovuje, transformace Sýrie na islámský chalífát by mohla v konečném důsledku ohrozit právě Turecko, protože takový scénář povede k modelu Libye a rozparcelování Sýrie, čehož se Ankara obává, protože Američané by Kurdům mohli přiznat kus území jako jejich stát, a to těsně sousedící s Tureckem. Signály z “nové Sýrie” byly vysílány také do Ruska.

“Národní koalice opozičních a revolučních sil (NKORS)” považuje za prvořadé udržovat dobré vztahy s Ruskem, uvedl [4] v neděli Anas al-Abda, člen politického výboru NKORS. “Usilujeme o udržení dobrých vztahů s Ruskem. A v tomto kontextu by naše společné zájmy měly být považovány za prvořadé,” řekl zdroj agentuře TASS.

Nová syrská vláda chce dobré vztahy s Ruskem. Cože?

Takto odpověděl na otázku o budoucnosti ruské přítomnosti v Sýrii, včetně základen v provinciích Latákíja a Tartus – letecké základny Khmeimim ruských vzdušných a kosmických sil a místa logistické podpory Ruského námořnictva. Toto prohlášení mohlo být samozřejmě jen taktické, protože nová vláda Sýrie se nebude chtít dostat do války Ruskem.

Ovšem dosud ani jednou nezazněl požadavek na vydání Bašára Asada do Sýrie, ani se nikde v Sýrii neobjevily nenávistné projevy proti Rusům, jako je pálení obrázků Putina a ruských vlajek, což by se dalo očekávat, neboť Putin a Rusko drželi Asada u moci pomocí raket, bomb a ruských vojáků a žoldáků od roku 2015. A zatím mezi touto novou syrskou garniturou nejsou patrné žádné známky systémového anti-rusismu.

Tento detail má v podstatě jediné možné vysvětlení, že Juláního skupina, která je vedoucí silou NKORS, je ve skutečnosti pod kontrolou Izraele. Protože jestli někdo v celém regionu nechce zatáhnout do Sýrie ruská vojska, aby nebojovala v další proxy válce proti kolektivnímu Západu v Sýrii, ať už by to bylo proxy válčení s Kurdy sponzorovanými Američany, anebo s islamisty sponzorovanými Tureckem, tak je to Izrael.

Nejde o to, že by to byly ruské operace malého a převážně bombardovacího rozsahu, ale zatažení Ruska do války v Sýrii by naprosto zhatilo plány Izraele na tzv. Velký Izrael. Tím je myšleno mimo jiné i připojení velké části jihu Sýrie k Izraeli. A to by nebylo možné v případě zatažení Ruské armády do bojů v Izraeli.

Ruce pryč od ruských základen… na příkaz vedení povstalecké vlády!

Proto Izrael podle všeho vydal pokyny, aby islamisté a všechna ta chamraď dala ruce pryč od dvou ruských základen, aby ruské medvědy neprovokovali, a tím nechali Izraeli klid na práci v Sýrii. Protože pouze Izrael je jediná mocnost v Sýrii, která z klidu Rusů bude profitovat. Američané by chtěli zatáhnout Rusy do další války, tentokrát v Sýrii, zatímco Erdogan by uvítal okamžité odsunutí Rusů ze Sýrie zpátky domů do Ruska, protože právě Rusové představují v prostoru pro Erdogana mocenskou proti-sílu.

Izrael teď potřebuje v nastalé situaci obsadit výchozí pozice v jižní Sýrii, aby se mohl připravit na pozdější operaci proti “teroristům” ohrožujících Izrael. Ruské základny však budou plnit ještě jednu funkci, a tou je potenciální hrozba pro jakýkoliv plynovod, který by Američané mohli chtít na území Sýrie stavět.

Není vyloučené, že Washington znovu opráší plán na plynovod z Kataru, přes Saúdskou Arábii, Jordánsko a Sýrii do Turecka, který měl do EU přivádět plyn z Kataru namísto toho ruského skrze plynovody Nord Stream. Za vlády Bašára Asada tento plán Sýrie odmítala, ale nyní by se ten plán mohl oživit.

Plynovod Katar – Turecko a výhled na oživení projektu? Spíše ne

Klíčové je právě to slovo “mohl”, protože ten projekt má mnoho neznámých. Především se mnohé změnilo od roku 2013, kdy se o tomto plynovodu začalo uvažovat. Saúdská Arábie se stala členem BRICS a není jasné, jak by reagovalo ve skupině Rusko, kdyby Rijád umožnil na svém území stavbu plynovodu poškozujícího ruské zájmy. Jenže tato otázka je možná v roce 2024 již zcela zbytečná.

Rusko přesměrovalo veškerý svůj plyn a ropu do Číny a Indie, takže evropský trh již nemá pro Rusko prakticky žádný význam. Rusko namísto EU našlo jiné zákazníky pro svá fosilní paliva. A dokonce EU nakupuje pro své potřeby plyn a ropu zprostředkovaně právě od těchto nových zákazníků Ruska.

Jinými slovy, plynovod Katar – Turecko již nemá politické a strategické cíle na odstavení zisků Ruska, jak tomu bylo v roce 2013. Jediným cílem by byly dodávky celkem laciného plynu z Kataru do EU, ale na úkor koho? Ruska již ne, ale… na úkor zkapalněného LNG z USA! A opravdu si někdo myslí, že Washington pod vedením Trumpa dovolí ohrožení amerických LNG kšeftů v Evropě dodávkami laciného plynu z Kataru? To by bylo hodně naivní. Dnes je jiná situace. Dnes by takový plynovod nevadil Rusku, ale naopak by vadil USA a zájmům LNG exportérů v USA.

Dnes v roce 2024 by existence plynovodu z Kataru do EU nejvíce poškodila právě americké zájmy na poli obchodů s plynem pro EU

Proto je mylné se domnívat, že Američané teď hurá začnou stavět plynovod přes Sýrii do EU, aby šejkové z Kataru vydělali pořádné prašule, zatímco američtí magnáti se svým americkým LNG plynem utřou hubu. A tím se znovu dostáváme k tomu, komu opravdu vyhovuje pád Asadova režimu.

Nejsou to Američané, ale Izrael. Není divu, že Bibi si již připsal [6] zásluhy na pádu vlády Bašára Asada. Pomohly tomu prý údery IDF proti Hizballáhu v Libanonu a proti Íránu. A je třeba tentokrát s ním souhlasit, protože oslabení Hizballáhu a Íránu opravdu vedlo k pádu Bašára Asada, protože bez jejich pomoci se demoralizovaná a neloajální syrská armáda nemohla udržet.

Je tady ale ještě jeden postřeh, a velmi podstatný. Proč Rusko nechalo Sýrii padnout, když muselo vědět ze zdrojů rozvědek, co se chystá? Odpověď jsem již de facto uvedl výše. V roce 2015 vstoupila Ruská armáda do Sýrie, aby zabránila pádu Bašára Asada a následné realizaci amerického plánu na výstavbu plynovodu z Kataru přes Sýrii do Turecka a dále do EU, což by fatálně poškodilo v té době Gazprom a zisky z prodejů ruského plynu do EU. Jenže dnes v roce 2024 je všechno jinak. Evropský trh pro Rusko je od roku 2022 de facto minulostí a Rusko své plynové a ropné prodeje přesměrovalo, a nutno dodat velice úspěšně, jinam a jiným zákazníkům.

Rusko našlo jiná odbytiště pro svůj plyn než v Evropě, a to byl rozsudek i pro Asada

Sýrie pozbyla v tom okamžiku pro Rusko význam. Sýrii už nebylo potřeba držet, ani Asada u moci. A že už Sýrie pozbyla významu, to potvrzuje i informace Dmitrije Peskova [5], že Vladimir Putin sice udělil Asadovi a jeho rodině azyly v Rusku, ale osobně se s nimi nesešel. Ani je nepozdravil, nesetkal se s nimi. Nic. To mnohé překvapilo, ale ve skutečnosti to není překvapivé. Je to symbol, signál od Putina. Sýrie prostě pozbyla pro Rusko strategického významu. Asad se ukázal neschopným vůdcem, se kterým se Putin již nechce ukazovat, ani se s ním nijak spojovat.

Pokud se s ním setká, bude to asi jen neveřejně. Dokud Rusko potřebovalo udržet Asada u moci, probíhaly operace na zemi i ve vzduchu proti islamistům. Jakmile Rusko přišlo o evropský trh s plynem a našlo jiné kupce, operace proti islamistům v Sýrii ustaly. Asad s tím mohl jen málo co udělat. Bez zisků z ropných polí, které obsadili a okupují Američané, neměl Asad peníze na obnovu země a na obnovu své důvěry jako sekulárního a uznávaného vůdce syrského lidu.

Mimochodem, Sýrie už ztratila smysl i pro USA, a právě z toho samého důvodu – Sýrie již není strategicky důležitá pro výstavbu plynovodu určeného na oslabení Ruska a ukončení jeho plynových obchodů s EU. O to se totiž postarala válka na Ukrajině. Sýrie tak pozbyla významu pro obě světové velmoci. A to vše je důsledek ztráty významu evropských trhů pro ruský plyn. A když Rusko nemělo dál důvod držet Asada, nikdo jiný to za Rusko neudělal a Asad skončil, jako by už skončil v roce 2015, kdyby Rusko nepřišlo na pomoc. Osud země je v podstatě předurčen. Sýrie bude rozparcelována jako Libye.

Část Sýrie si vezme Izrael. Část připadne Turecku. Američané si podrží ropná pole. A o zbytek se rozpoutá válka mezi islamisty a Kurdy. A mezitím bude probíhat drancování celé Sýrie a toho, co ještě lze vydrancovat. Syřanům, kteří měli málo, nezůstane vůbec nic. A co potom udělají? Sbalí si batůžek a vyrazí na cestu. Na cestu do Evropy! Přesně do té Evropy, jejíž elity teď slaví porážku a vyhnání Asada obrovským jásotem. Odměnou jim bude obrovská migrační vlna. Taková je prostě konceptuální a odporná realita.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj: aeronet.news