Unijní kontrola soukromé komunikace – samozřejmě, že to zkusili znovu …

Snaha Evropské unie šmírovat plošně komunikaci nás Evropanů, se vrátila znovu na scénu, naštěstí neúspěšně ...

Chat Control, snaha Evropské unie o to, šmírovat plošně komunikaci nás Evropanů, se přesně podle mé předpovědi vrátila znovu na scénu, naštěstí neúspěšně. Ve čtvrtek 12. 12. proběhlo další neúspěšně hlasování – tábor odpůrců se udržel.

Od ledna přechází předsednictví EU na Polsko, které patří k odpůrcům tohoto nechutného plánu, takže se dá čekat, že zhruba půl roku budeme mít klid. Pak bude potřeba opět zbystřit, protože hned po Polácích následují Dánové, kteří jsou v tomto setrvale na špatné straně. Navíc se mezitím nejspíš změní vláda v Německu, což je také ve věci Chat Control riskantní – CDU bude nejspíš držet s von der Leyenovou, která je pro.

Co mě vytáčí?

Většinou dokážu komentovat světové události s odstupem, ale neustálé snahy Bruselu o zničení zbytků soukromí evropské populace nedokážu absorbovat chladně. Naopak mě přímo neuvěřitelně vytáčejí.

Nevím přitom ani, co mě rozpaluje víc: jestli ten principálně hnusný, paranoidně-slizký přístup, podle kterého jsou stamiliony lidí předem plošně podezřelé a měly by automatickému šmírovacímu systému neustále znovu „prokazovat svoji nevinu“ na úkor vlastního soukromí (shnilou třešničkou na hnojovém dortu je v tomto případě ještě snaha vyjmout z tohoto dozoru vysoké politické představitele). Nebo ta skutečnost, že ta Vysoká Blahorodí nahoře vracejí ten návrh po mírných úpravách znovu a znovu do hry, s očividnou myšlenkou „jednou to projít musí“. Je to asi jako shazovat znovu a znovu z krku žíznivé klíště, které vám ne a ne dát pokoj, a kterému nemůžete prostě utéci, protože jste s ním zavření v jedné místnosti.

Určitá naděje leží v tom, že teď už se o té hrozbě více ví. Česká média v tomto směru stále pokulhávají, jakoustakous zprávu přinesl jenom Seznam a na velkých serverech typu iDnes, Novinky nebo i v televizi nic… Ale Chat Control se o něco více řeší na sociálních sítích, a, pro mě překvapivě, ji kritizoval i bývalý policista a současný senátor Robert Šlachta, na kterého mnozí Češi dají.

Jednou z věcí, které mohou do této orwellovské kampaně zasáhnout, je změna za oceánem. V Americe bude od ledna (staro-)nový prezident, který teď má relativně dobré vztahy s IT průmyslem včetně provozovatelů velkých „kecacích“ programů, jako je Signal, WhatsApp nebo Facebook Messenger. Tyto firmy by v případě schválení Chat Control musely do svých programů zabudovávat povinná zadní vrátka pro úřední šmírovače. A jejich majitelé jako Zuckerberg nebo Musk, se zastáním od Washingtonu, můžou v tomto směru jednak odepřít poslušnost, jednak se postarat o to, aby se úplně každý evropský uživatel Facebooku, X a dalších služeb dozvěděl, že má být povinně sledován. Úplně stačí to napsat pod každou zprávu, kterou pošle nebo obdrží…

Mars bez Ursuly

Uf, ale stejně je to noční můra. Nedávno jsem se přistihl při tom, že hledím na hvězdnatou oblohu a přemýšlím o tom, kolik bude jednoho dne stát ten jednosměrný lístek na Mars. Jistě, je to studená planeta s jedovatou atmosférou, ale žádná von der Leyenová tam nikdy rozkazovat nebude a miliony běženců kolonistů na nafukovacích člunech tam taky jen tak nedorazí.

A možná by se tam dal psát i blog.

Autor: Marian Kechlibar - autorem knihy Krvavé levandule, a série sedmi dílů Zapomenutých příběhů. Publikuje na svém blogu kechlibar.net.

Zdroj: epochtimes.cz